STUDÁNKA U ANTONÍČKA

Tak se nám to povedlo! Našli jsme volnou středu, vychytali jsme krásné počasí a mohli jsme vyrazit ke studánce u Antoníčka, kam jsme chtěli zajít už v květnu, ale vůbec nám tenkrát nevyšlo počasí. Vyladili jsme  se, sbalili jsme svačinku, zkontrolovali jsme zda máme plné lahve pití a vyrazili na autobus, kterým jsme dojeli jen kousek na kopec na zastávku Haškova. Tam pak začalo naše dobrodružství.

Na louce nad Lesnou už začínalo být opravdu vedro, a proto jsme to nejkratší cestou vzali do lesa, do údolí. Tam byl taaaak přijemný chládek a dokonce ještě mokro z ranní rosy. Cesta nám utíkala hodně rychle – měli jsme s sebou list papíru, kde byly obrázky s věcmi, které na vycházce můžeme potkat (strom, šiška, květina, žalud, list, pavouk, pavučina, brouk…). Pokud jsme něco potkali, mohli jsme obrázek na papíře škrtnout. Kromě hledání jsme také přeskakovali kameny, přebíhali z jedné koleje cesty do druhé, hledali cestičky a žasli, co vše v lese můžeme vidět. Kolem půl desáté jsme došli k Antoníčkovi (kaple, kde je i studánka) – prvně jsme prohlédli studánku, vyráchali jsme si ruce a dali jsme se do svačiny. Svačina byla skvělá, moc nám chutnalo, takže jsme si přidávali, dokud jsme nesnědli úplně všechno. Po svačině jsme se pustili do vyrábění lodiček ze skořápky ořechu. Na dno skořápky děti daly kousek plastelíny, do ní zapíchly klacík, na který napíchly list. A lodičky byly na světě. Hned jsme se dali do pouštění lodiček ve studánce i dál po proudu. Některé lodičky držely krásně na hladině, některé se potápěly a děti si s pokládáním lodiček na vodu musely opravdu vyhrát. Hra u vody byla skvělá, voda byla osvěžující, opravdu ledová a příjemně chladila v tom parnu, které začínalo být i v lese. Když už jsme byli řádně vyráchaní a mokří, vydali jsme se dál. Cestou od Antoníčka děti hledaly plastové žabky – některé nám přejela tatrovka, která zrovna měla cestu okolo, ale velká většina žabek přečkala a děti je tak mohly hledat. Vysvětlili jsme si, proč děti našly zrovna žáby a potom jsme zase pokračovali dál. Dělali jsme si čepice z lopuchových listů, škrtali obrázky ze seznamu, cesta utíkala a my ještě stihli prozkoumat dětské hřiště. Pak už jsme jen došli na autobus, který nás přiblížil ke školce. Bylo to moc fajn! A moc nás mrzí, že nějakou studánku nemáme na zahradě MŠ.

Více fotografií naleznete ve fotogalerii MŠ.